Empirie: Zkušenost;
filozofický mnohoznačný pojem smyslově empirického poznání, uchování
poznatků interakce člověka se svým okolím i jednotlivý poznatek takové
interakce. pro koncepce senzualizmu a empirismu jsou smyslová data jediným
zdrojem poznání, podobné stanovisko zastával i pozitivizmus.
Pozitivizmus: filozofický směr, tzv. pozitivní
filozofie, tj. snahy o syntézu poznatků speciálních vět.
Odmítal spekulace a hledání podstat - omezoval poznání na empiricko -
logickou
úroveň.(Dál se ještě vyvíjel ).
Senzualizmus:
filozofický gnozeologický názor na
smyslové poznání jako hlavní nebo jedinou formu poznání. Jediný zdroj
poznání tak vidí ve zkušenosti smyslových počitků ... .
Entita:
jsoucno; filozoficky něco jsoucího, existujícího
Hiát:
informační mezera
Výklad:
promluvy; Edgara Cayce - tak jsou nazývány zápisy,
které vznikly na základě toho, co E.Cayce řekl v hypnotickém spánku na základě
dotazu např. na zdravotní stav či nějaký jiný problém nějakého člověka. V
případě, že byl takto dotazován, často o něm mluvil jako o
entitě. Pro snazší orientaci a zachování korektního
přístupu k osobním údajům o daném člověku ( entitě
) byl každý výklad
( promluva ) vždy označen číslem. První část
čísla nahrazuje jméno osoby, jíž byl výklad určen.
Poněvadž se však řadě lidí dostalo více než jednoho výkladu, říká nám
druhá část čísla, o kolikátý výklad pro daného člověka jde.
Např.výklad číslo 115 - 20 byl určen člověku označeném č. 115 a byl
pro něj již v pořadí dvacátý.
Tibor
Déry : 1894 - 1977, maďarský spisovatel, autor objemných
románových celků ze života společnosti, církve, o nezákonnosti a též
rocku.
Swift Jonatan: 1667 - 1745, anglický spisovatel, mimo jiné autor Guliverových
cest.
Histologie:
V lékařství obor - nauka o tkáních a pletivech.
Sklerotizace:
Chorobné ztvrdnutí tkáně, např. arterioskleróza
vzniká ze změn metabolických, nebo z opotřebování.
Levitace:
Vznášení se věci či osoby v prostoru - vzduchu bez
opory; slovníky dále uvádí, že toto se děje v rozporu s přírodními zákony.To
samozřejmě není pravda, protože zde působí jen poněkud jiné síly. Mimo
jiné to opět ukazuje na domýšlivou arogantnost dnešní vědy, která tímto
v podstatě tvrdí, že na co si nemůžou zastánci tzv. materialismu sáhnout,
to neexistuje.
Emise:
Takovýto
imisí se dá prakticky využít. Má se na mysli jedna z nových technologií
vyvinutých společnosti ASTRADAT; týká se to zařízení
EKOplus53S. O tomto bude samostatné pojednání.
Joule:
(džaul) James; 24.12.1818 - 11.10.1889, anglický fyzik.Jeden z autorů zákona zachování energie; 1841 objevil Joulovo teplo, spoluobjevitel Joulova - Thomsonova jevu.
Elektronvolt:
je definován jako
jednotka Si pro energii. 1eV je energie udělená částici s elementárním nábojem potenciálním rozdílem 1volt.
Terestrické proudy: Encyklopedický slovník ; terestrické
telurické proudy
elektrické proudy protékající Zemí, indukované změnami geomagnetického pole, jež se sestává z hlavního
magnetického pole buzeného v zemském jádře (skládá se z převládající dipólové složky a nedipólového zbytku), z pole malorozměrových anomálií buzených horninami zemské kůry a z pole krátkoperiodických
geomagnetických variací a poruch.
Iontová
demineralizace: Ionex
měnič iontů, obvykle pevná látka ve formě malých
kuliček o průměru kolem 0,4 mm z makromolekulárních pryskyřic. Ve vodě je
ionex schopen vzájemné výměny souhlasně nabitých iontů. U vody se to týká
iontově rozpuštěných solí.
Živá
a Mrtvá voda: Elektrolýzou vody stejnosměrným proudem
v nekovové nádobě v polovině dělené jemnou diafragmou
polopropustnou
přepážkou ( molekulovým sítem ), například celofánem. Provozem takového
zařízení vzniká u katody živá
alkalická voda a u anody " mrtvá"
kyselá voda. Metoda pochází z Ruska ze 70.let a má
široké použití pro lidský organismus a to jak zevně tak i vnitřně. Ž + M voda bude mít samostatné pojednání.
pH:
Soorensenův vodíkový exponent - míra kyselosti a zásaditosti.
Je definován jako záporná hodnota logaritmu aktivity vodíkových iontu
v roztoku. Hodnota se pohybuje v rozmezí 1 - 6 kyselý roztok; 7- neutrální
roztok; 8 - 14 zásaditý roztok. v praxi se toto zjišťuje různými typy
indikátorů - pH pásky atp.
Extinkce:
Též propustnost
celkový úbytek elektromagnetického záření vlivem
absorbce a rozptylu na dráze paprsku. V našem případě měření
propustnosti vzorku vody pro světlo o různé vlnové délce ( l
)
různé barvě
dle typu analýzy.
Lurdy:
kdo by neznal pojem Lurdy; svaté místo ve Francii. Jen pro připomenutí. 11. února 1858 se v jeskyni Massabielle zjevila Panna Maria, požehnala několika přítomným a jednoho z nich také vyléčila z vleklé a chronické oční choroby. Tím bylo nové poutní místo na světě.
Ročně putují do Lurd statisíce lidí, k dnešku to je dle církevní statistiky více jak
27 000 000 lidí. Z toho „zázračně” uzdravených
t.j. obdobně jako v prvním případu je něco přes 6
000, což jsou statisticky jen setiny procenta, ale šest tisíc je i tak nezanedbatelná veličina, to musí každý uznat.
Volnými energiemi ovlivněná voda, ta pomáhá vždy a všem, ale pokud se jedná o ta zázračná uzdravení, tam se dle našich informací jedná o
záměrný zásah jiné
entity.
Weisner Ivo: ing. Ivo Wiesner se narodil 20. července 1933 v Opavě. Gymnázium vystudoval v Písku, ve studiích pak pokračoval na brněnské technice. Od roku 1958 pracoval v Ústecké Spolchémii jako výzkumný pracovník v oboru chemie a technologie plastů. Zajímá ho souvislost mezi chemií a alchymií a ve svých knihách mapuje bílá místa v historii lidstva za použití systémové analýzy. Originálním způsobem přistupuje ke studiu nejstarších mýtů a legend jako zdroji informací o nejstarších dějinách lidstva.
To je ovšem jen velmi strohá informace o autorovi ze záložky knihy. Z naší strany se na tomto místě sluší dodat, že díky poznatkům z jeho úchvatných knih jsme se dostali k informacím tak závažného charakteru, že nám to umožnilo podstatně rozšířit primární poznání v oblasti problematiky volných energií.
Tyto energie jsou úzce svázány prakticky se vším, čím se naše společnost zabývá. Tím je dáno i to, že Wiesnerovy knihy jsou pro nás stálou studnicí informací, ze které budeme čerpat ještě mnoho let. Doporučuji všem, kteří se zajímají nejen o
„Úsvit lidstva”,
ale i o velmi zajímavé vztahy panující mezi entitami ve Vesmíru k četbě všechnu jeho literaturu.
Hruška:
Pan Aleš Hruška; o tomto autorovi útlé knížky „Paralelní světy” vydané v roce 1995 z osobních dat víme jen tolik, že žije ve Žďáru nad Sázavou.
Čím se tento obdivuhodný pán zabývá, napsal velmi výstižně promovaný fyzik pan Mg. Janusz Kowalski.
"Teorie o existenci paralelních vesmírů existují již řadu desetiletí, opírajíce se o poznatky moderní fyziky. Teoretikové se s tímto a dalšími podobnými pojmy sžili a jejich užití v odborné literatuře nevyvolává žádné hlubší diskuse. Prozatím však byla problematika těchto vesmírů předkládána veřejnosti odtažitě, hypotézami popisujícími možnost přechodu do těchto světů ve vzdálených oblastech vesmíru, opomíjejíce tu skutečnost, že se tento problém úzce dotýká jakéhokoli místa našeho prostoru a tedy i planety Země. A právě případy projevu těchto vesmírů v našem bezprostředním okolí se zabývá autor této knihy.
Při formulování svých hypotéz využívá starých i nových, dosud neobjasněných událostí, které byly dříve často násilně včleňovány do jiných oblastí výzkumu pro neznalost zde popisované problematiky.
Pro dosažení vysoké informační hodnoty spisu musel autor vycházet pouze z původních nijak nezkreslených údajů. To spolu s četnými konzultacemi s odborníky z nejrůznějších oborů působilo značné zpomalování pracovního tempa při sestavování knihy. Čtenáři se však díky tomu dostává do rukou bezpochyby nejucelenější práce na toto téma, obohacující výzkumy v této oblasti o velké množství nových hypotéz."
Text citátu mluví sám za sebe a nelze s ním než souhlasit. Pokud ovšem stále patříte mezi ty, jenž považují paralelní světy a jiné dimenze za výmysl, mohu Vás ubezpečit, ze autor
„Paralelních světů” bezpečně ví o čem mluví a má pravdu. Lze o něm říct totéž co se zde píše o ing. Wiesnerovi. Informace pana Hrušky jsme rovněž použili jako výchozí pro náš výzkum a používáme je stále. Na podporu jím uvedených tezí máme dnes k dispozici sice velmi jemně, leč přece na fotografickém materiálu zachycená místa, která jsou bránou do jiného světa . . .
Newtonsko-kartesiánské
paradigma
Paradigma
(řecky), vzor; v Kuhnově pojetí vývoje vědy komplex názorů a koncepcí,
určujících v určité historické etapě volbu vědecké problematiky i způsob
jejího řešení. Reprezentuje v teoretické rovině kumulativní etapu vývoje
nějaké disciplíny, specifikuje způsob myšlení i výzkumů vědců a
charakterizuje fázi tzv. normální vědy.
Konkrétně „Newtonsko
- kartesiánské”
paradigma
odráží historickou etapu rozvoje vědy 19. a 20. století. Vzor myšlenkového
systému řešení vztahů člověk-Příroda (Vesmír), jehož základy vytvořil
Newton a Descartés zvaný Cartesius. Toto paradigma je založeno na tezi
neomezené moci lidského rozumu a jeho jedinečné schopnosti vše objasnit,
takže svět je v plném rozsahu pro člověka poznatelný. Materiální projev
Přírody a lidský rozum považuje toto paradigma za nejvyšší dosažený vývojový
stupeň, který je zcela mimo vliv duchovních sil. Na toto paradigma později
navázal marxismus.
ZREPPCH: Zbytková Rušivá Energetická Pole Psychosomatického Charakteru